V průběhu obřadu byly předneseny i dva smuteční projevy. První projev pronesl nynější předseda FK Lužkovice - Želechovice pan Jiří Jurčák, druhý projev pak pronesl jeho bývalý kolega z firmy Continental Barum, s.r.o., Dr. Ing. Štefka. Ten se mně však nepodařilo získat. Níže uvádím text smutečního projevu pana Jiřího Jurčáka:

Vážení spoluobčané, sousedé

Ve středu, 14.8. 2013 jsme se v římskokatolickém kostele v Želechovucích naposledy rozloučili s našim spoluobčanem, kamarádem, spolupracovníkem a sousedem, panem Emilem Jančíkem.

Možná mi mnozí vytknou, že jsem v úvodu neuvedl jeho akademický titul. Ale všichni, kdo jsme ho znali, víme, že Emil byl hlavně usměvavý, veselý a kamarádský člověk, který s každým rád prohodil pár slov a na tituly a funkce si nikdy nepotrpěl. Vždy skromný, srdečný, přirozený a otevřený, se svým osobitým úsměvem a specifickým humorem přesně hodnotil situaci, ale byl vždy připraven naslouchat a diskutovat, jak o vážných problémech, tak i o běžných starostech venkovského života. Vídal jsem ho často v montérkách na Hamberku, když sklízel seno pro králíky a spolu se svými sourozenci tak pomáhal udržovat krásný kout nad vsí, u obrázku, k potěše všech, kteří do těch míst zavítali. Ale v mládí byl Emil také výborným a nadšeným sportovcem. Výborný gymnasta a hokejista pak později, když mu to zdraví dovolilo, pracoval i v různých funkcích ve výborech hokejového oddílu a Sokola Želechovice. Pomáhal při práci s mládeží, při organizaci sportovních kulturních a společenských akcí a stál i u zrodu prvních hokejbalových turnajů, které se začaly pořádat tady v Želechovicích, na nové, asfaltové ploše pod Sokolovnou, jak můžete shlédnout i na tomto odkazu HOKEJBAL – " hokej na suchu " s fotografiemi

Ten, kdo ho neznal, pak jen stěží uvěřil, že tento skromný a nenápadný člověk pracuje jako specialista při přípravě investic významného mezinárodního koncernu. Do Barumu nastoupil po absolvování vysoké školy v roce 1975. Rok pracoval v dělnické profesi ve výrobě regenerátu, aby pak v různých technických funkcích zůstal věrný jednomu podniku po celý život. Téměř čtyřicet let u jedné firmy, vážený svými spolupracovníky, kteří se s ním přijeli v hojném počtu taktéž rozloučit - to vypovídá o osobnosti pana inženýra Emila Jančíka více, než mnoho jiných, velkých slov.

Odešel náhle a bohužel, jeho nakažlivý úsměv už nikdy nespatříme. Rozlučme se tedy i zde, s Emilem Jančíkem. Vím, že my všichni, jeho přátelé, spolupracovníci, kamarádi i sousedé na něho budeme vzpomínat vždy jenom v dobrém.

Na závěr bych chtěl všem prostřednictvím těchto stránek vyřídit, že rodina Jančíkova děkujeme všem za květinové dary a účast na posledním rozloučení se svým bratrem Emilem Jančíkem.

Radek Knap, Lužkovice, srpen 2013