Tvrz Lužkovice

Nacházejí se zde reliéfní pozůstatky tvrziště na zastavěném (dům čp.35 a další) a klesajícím výběžku ze severního okraje údolí do středu dřívější vesnice, nyní zlínské čtvrti.

Tvrz se v písemných pramenech vůbec nezmiňuje a navíc se ve starších období po Lužkovicích nepíše žádná šlechta. Zatímco podle hmotných nálezů archeologické povahy lze datovat život na sídle do druhé poloviny 13. a první půle následujícího věku, ves se uvádí až roku 1407 a už tehdy byla součástí lukovského panství. Teprve po husitských válkách, když ves roku 1447 zakoupil Oneš ze Zástřizl, se statek na půl století osamostatnil. Onšův syn Jindřich na Lužkovicích sice sídlil a roku 1481 se po nich i psal, v žádném případě to ale nebylo na původní tvrzi. Jeho obydlí patrně souviselo se dvorem, který se v pramenech zmiňuje. Někdy po sloučení se zlínským panstvím v roce 1498 zaniklo i ono.

Tvrziště je opět umístěno bez ohledu na blízké převýšené polohy, v tomto případě na stoupající terén směrem k východu. Proto je zbytek valu na této straně, dochovaný podél místní komunikace, oproti ploše tvrze o 2,5 m výš. Podle výraznějších stop a náznaků obíhal násep i po svažitých bocích výběžku a vymezoval příkop 12 - 16 m široký. Docela zřetelný je ještě úsek valu na severozápadě. Určit se dá také půdorysná velikost cenrální plochy tvrze, která byla přibližně obdélná (25 x 20 m), a dnes je na ní zahrádka. Na jihu a na západě je ohraničena hranami svahů, na zasypaném severním příkopu stojí dům a na východě je přece jen vidět mírnou sníženinu po příkopu. K zástavbě se nelze vyjádřit, byla však patrně jen dřevěná.

Prameny:
Paleček, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků
a tvrzí. Praha: Libri, 2001. 367s.
ISBN 80-7277-046-2
autor foto: Ondřej Bobál
Zpracoval: Radek Knap