Geologické poměry

Území okresu je součástí flyšového pásma vnější karpatské soustavy s převládajícím podílem paleogenních sedimentů. Magurský flyš představují v celém okrese jednotky račanská, bystrická, a bělokarpatsko - oravská. V jednotce račanské převládá zlínské souvrství, což je střídání jílovců z části vápnitých a převážně glaukonitických pískovců. Jednotka bystrická je tvořena zčásti zlínskými vrstvami a zčásti belovežským souvrstvím, ve kterém se střídají křemenné až alkózové pískovce s jílovci. Bělokarpatsko-oravská jednotka je poměrně rozmanitá. Severně od vlárského průsmyku se nacházejí gbelské vrstvy zastoupené pestrými jílovci a středně až jemně zrnitými pískovci. Zbývající část této jednotky je zastoupena javorinským a svodnickým souvrstvím, které obsahuje vápnité pískovce, písčité vápence, vápnité jílovce, slínovce. Ze severozápadu od Tlumačova zasahuje v nepatrné míře do regionu okresu dílčí ždánická jednotka. Území města Zlína je tvořeno z převážné většiny vrstvami magurského flyše z dílčí jednotky račanské.

Horopisné poměry

Ze západní strany se okres Zlín nalézá na rozhraní hornomoravského a dolnomoravského úvalu, kdy hranicí subkarpatské pánve je napajedelská brána. Zde dochází stručně řečeno k oddělení Českého masívu, který vznikal v prvohorách, od třetihorní Karpatské soustavy. Jedná se tedy o dvě horstva, rozdílná jak z hlediska doby vzniku, tak i z pohledu horninové struktury. Při postupu od západu na východ je území stále hornatější a základní morfologické útvary tvoří Vizovická vrchovina, Mladcovská pahorkatina, Hostýnské vrchy a Bílé Karpaty. Město Zlín patří orograficky na hranici Mladcovské pahorkatiny a Vizovické vrchoviny.

Klimatické poměry

Území okresu zahrnuje tři základní klimatické oblasti. Většina území okresu spadá do oblasti B, která je charakterizována jako mírně teplá. Průměrná teplota v červenci je vyšší než 15 °C, vyšší polohy mají povahu lokalit mírně teplých, vlhkých. Oblast C je mírně chladná a rozkládá se především v nejvyšších polohách Bílých Karpat a Hostýnské vrchoviny s průměrnou červencovou teplotou 12-15 °C. Oblast A je tvořena širším Pomoravím a je charakterizována jako okrsek teplý s mírnou zimou s průměrnou lednovou teplotou nad -3 °C. Město Zlín je rozděleno zhruba na dvě poloviny v linii ulic Pasecká a Březnická. Západní část patří spíše k oblasti A, zatímco východní část k oblasti B (Lužkovice + Želechovice).

Půdní poměry

Matečnými horninami v rámci okresu Zlín jsou jednak oligotrofní hnědozemě soláňského souvrství magurskébo flyše, dále mezotrofní hnědozemě, které se vytvořily především na flyši zlínských vrstev a pokrývají největší část území. Nejkvalitnější jsou pak eutrofní hnědozemě v západních oblastech regionu. V lokalitách, kde jsou půdy ovlivňované spodní vodou, vznikají glejové půdy, v nižších polohách se pak místy vyskytují ilimerizované půdy na sprašových horizontech. Na většině území se charakterově jedná o hlinitopísčité půdy, v Bílých Karpatech se pak častěji vyskytuje vápnité podloží, které se projevuje diferencí acidity i na povrchu. Ve vyšších polohách jsou půdy více kamenité až suťové s menší humusovou vrstvou.

Meteorologické poměry

Okres Zlín

- převládají jihozápadní až severozápadní směry větru
- průměrná roční teplota 7-8 °C, (vyšší polohy 6-7 °C, v západní časti přes 8 °C)
- průměrný úhrn ročních srážek - Napajedla 625 mm Vizovice 800 mm nejvyšší polohy 900 mm
- průměrná vlhkost vzduchu 72-77 %
- nejvyšší nadmořská výška 753 m. n. m. (Klásťov)
- nejnižší nadmořská výská 180 m. n. m. (řeka Morava)

Město Zlín
- převládají západní větry
- průměrná roční teplota 8,67 °C
průměrná teplota v lednu -2 až -3 °C
průměrná teplota v dubnu 7°C
průměrná teplota v červenci 17 až 18 °C
průměrná teplota v říjnu 7 až 8 °C
- průměrné množství srážek 616 mm/rok
- počet dnů jasných za rok 40-50
- počet dnů zamračených za rok 120 -150
- počet dnů se sněhovou pokrývkou za rok 50-70
- nejvyšší nadmořská výška 458 m n. m. (Tlustá hora)
- nejnižší nadmořská výška 209 m n. m. (Dřevnice u Svitu)
- nadmořská výška řeky Dřevnice
v Malenovicích 190 m. n. m.
v Bartošově čtvrti 210 m. n. m.

Hydrologické poměry

Region okresu Zlín patří do povodí Dunaje, neboť veškeré povrchové vody vtékají do jeho přítoků, kterými jsou Morava a Váh. Do řeky Váh ústí Vlára, která odvádí většinu vod z Bílých Karpat, tzn. z jihovýchodní části okresu. Menší část území v jižní části okresu spadá svým sběrným dosahem do povodí reky Olšavy. Hlavním sběračem západní části okresu je Morava. Jejími levobřežními přítoky jsou Rusava, Mojena, Dřevnice (hlavní přítok), Pohořelický potok, Březnice a Olšava. Pravobřežní přítoky jsou Vrbka, Široký potok a Kudlovický potok. Nejvýznamnější přehradní nádrže ve Slušovicích, Ludkovicích, Fryštáku a Luhačovicích vznikly z celkového nedostatku zásob pitné vody v regionu. Prameniště minerálních vod jsou nejznámější na Luhačovicku, zdejší lázeňskou vodu lze charakterizovat jako uhličitou, hydrogenuhličitanovo - chloridovou, sodnou a jodovou, se zastoupením bromu, lithia, železa, barya a kyseliny metaborité. Méně známé pak jsou ostatní zřídelní lokality, kde struktura vody spočívá v sirných minerálech, převážně pak sirovodíku. Osou samotného města Zlín je celkem 42 km dlouhá řeka Dřevnice, do které se z pravé strany vlévá Červenka, Vlčkovský potok, Ostratka, Vidovka (Obůrek) Fryštácký potok, Prštenský potok, Racková, Machovka a hlavním levobřežním přítokem je Lutoninka. Dřevnice pramení v Hostýnských vrších a je hlavním sběračem povrchových vod na většině území okresu od severovýchodu po jeho západní okraj, kde se v Otrokovicích vlévá do řeky Moravy (viz mapa č.l)

Prameny:
Životní prostředí Zlínska a jeho ochrana 1998
Vydal: Odbor životního prostředí a zemědělství Úřadu města Zlína za podpory nadace Open society
Fund Praha
Autor textu: Karel Kerouš
Fotografie: Karel Kerouš
Grafické podklady. Jiřina Chudějová
Recenze: Ing. Vladimíra Marcoňová
Zpracoval: Radek Knap