Před prázdninami Sdružení za zdravé Lužkovice dopisem jmenovitě oslovilo všechny zlínské zastupitele a požádalo je, zda jsou ochotni pro nás, jako "naši zastupitelé" něco udělat - nám pomoci. Naším zájmem bylo začít se zastupiteli diskusi o tom, proč se nic neinvestuje do infrastruktury okrajových částí města, či proč se tak bojí diskuse o městských částech. Zajímají nás argumenty pro i proti, celková nálada v zastupitelstvu i procesy, jakými se dnes o věcech rozhoduje. Já osobně totiž věřím, že situace je velmi špatná, a že nejsnadnější cesta ke změně - tedy vyhlášení "statutu městských částí" vede přes zastupitele.

Celkem nám na výzvu odpovědělo jen asi 6 zastupitelů + paní primátorka jménem Rady města Zlína. Nebudu komentovat jednotlivá setkání. Zmíním jen pár postřehů z jednání s p.Kapustou. Již na prvním setkání jasně zaznělo, že se s námi o městských částech odmítá bavit.(??!!) Bavili jsme se tedy o konkrétních, trvale neřešených problémech Lužkovic.

Na dalším setkání se pan Kapusta pochlubil dílčími uspěchy v řešení jednotlivých problémů. Z mého pohledu je to velmi chvályhodné a těším se, že energie takto panem Kapustou vynaložená přinese úspěch, a já sám tomu rád napomůžu, budu-li moci. I kdyby to byl jen ten chodník v zatáčce, stálo by to za to, a já mu za takovou spolupráci děkuji.

Již na tomtéž setkání jsem mu však řekl, že přesto, že mohlo konečně dojít k posunu v dlouho neřešených problémech, považuji já osobně způsob řešení už v samotném principu za naprosto špatný. Není možné, aby se tak banální věci, jako je nexistující chodník ve velmi nebezpečném místě komunikace, či veřejné osvětlení, řešilo osobní intervencí takového rozsahu (nejsem si zcela jist, ale pan Kapusta je myslím aktivní člen vedení zlínské ODS). Takové banální záležitosti musí podle mne standardně řešit systém, a to bez extrémně vynakládané energie - ať už ze strany nás, "věčně s něčím nespokojených rebelů" nebo zastupitelů, "hájících naše zájmy".

Na tomto názoru stále trvám a nic se na něm nemění. Poradní komise podle návrhu města podle mne nejsou, a ani nemohou být řešením. O tom, jaký "mandát" její členové mají je úplně zbytečné se bavit. Nejinak tomu je i v případě "přidělených" zastupitelů. Jakkoliv jsem schopen s paní Nováčkovou nebo s panem Kapustou vyjít, je moje představa o lidech, hájící zájmy Lužkovic, a jejich volba, naprosto odlišná od návrhu, který nám zde radní předkládají.

Berte prosím tento text jako dovysvětlení - reakci na článek novináře, který citoval radního. Nemám potřebu reagovat na cokoliv, co kdo řekne, nebo napíše, a bojovat s kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Snažím se naopak spojit síly a hledat řešení vyhovující všem. I my se budeme muset dále zamýšlet nad tím, kde jsme v jednáních ochotni hledat kompromisy, a stanovovat hranice, za které už nejsme ochotni jít.

Jakkoliv však může být aktivita kolem komisí myšlena upřímně, nevidím zde naprosto žádnou záruku, že když to bude fungovat (o čemž dnes naprosto nejsem přesvědčen), že se třeba za rok, či dva nenajde někdo, komu prostě komise překáží, že je zruší, a nebo, což je mnohem pravděpodobnější, že je bude jednoduše ignorovat.

Jsem však i nadále optimista, a věřím, že se lidé budou stále více zajímat o to, co, a také jak, se děje kolem nich, a že se pro jejich práci a energii jednou vytvoří i odpovídající prostředí. To je totiž podle mne jedna z nejdůležitějších součástí "životního prostředí", ve kterém žijeme.