Perla našeho údolí je totiž prostředím, kde můžeme pozorovat nejen velká hejna kachen divokých (Anas platyrhynchos), ale i mnohé jiné druhy, z nichž některé žijí stabilně na našem území, jiné přilétají pouze na zimu z dalekého severu (severního Polska, Běloruska Skandinávie, Pobaltí či dokonce až z některých oblastí v Rusku. Pro tyto hosty se naše stojaté i tekoucí vody stávají vysněnými jižními kraji. Na Moravě jsou rájem pro zimní přivandrovalce třeba Tovačovská jezera, Nové mlýny a mnoho dalších přehrad, jezer a velkých rybníků. Tyto plochy však postupně zamrzají a vodní ptáci se stěhují k tekoucím vodám.

            I na Dřevnici můžeme každoročně sledovat menší hejna několika druhů racků
(Larus ssp.). I pro laika je nádherným zážitkem sledovat tyto ptáky při lovu. Hejno sedne
na vodu, zdánlivě bez zájmu plave proti proudu, bystrému pozorovateli však jistě neunikne mírně skloněná hlava racků, jejíž oči ostře pozorují dění pod hladinou. A najednou některý jedinec v mžiku zmizí pod vodou. Za chvíli se vynoří s malou rybkou v zobáku. Pokud ji nepozře hned, odlétne s ní o kousek dál na zamrzlou plochu, kde si na ní v klidu pochutná. Občas však je vidět i komická scéna, kdy rybička vypadne ze zobáku, mrská sebou na ledu a snaží se dostat k tekoucí vodě. Boj o život ještě nevzdala. Racek se ji opět pokouší chytnout a nejednou nezvládne kluzký podklad a zavrávorá.

            Na samém konci roku se k nám však dostali i návštěvníci, které na Dřevnici, alespoň v naší části toku, nemůžeme pozorovat každý den. Krásným zážitkem pro mne bylo sledovat 30. prosince hejno pěti labutí velkých (Cygnus olor) přistávajících pod splavem na Kamenci. O den později jsem nad Želechovicemi viděl přelétat další tři kusy. Labutí let je skutečně elegantní. Formaci drží mnohem pevněji než třeba husy, pravidelně máchají křídly a tento pohyb vytváří jedinečný a výrazný vrzavý zvuk. Labutě u nás hnízdí, část zimujících jedinců však přilétá ze severu. Kromě labutě velké můžeme vzácně zahlédnout i labuť zpěvnou a labuť malou, snadno rozpoznatelné podle zabarvení zobáku.

            Celoročně můžeme v blízkosti Dřevnice pozorovat i volavky popelavé (Ardea cinerea). V zimě nejčastěji spatříme několik kusů nehybně jako sloupy stojících v poli
u hraboších nor. I let tohoto ptáka je vskutku majestátní, od čápa ji snadno rozlišíme
podle esovitě zahnutého krku. V noci nás pak při přeletu často překvapí svým strašidelným výkřikem.

            Na zimu k nám přilétají i početná hejna kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo). Tato se pak zdržují na velkých přehradních nádržích, v naší blízkosti můžeme zahlédnout kormorány často u Fryštácké přehrady, občas některý jedinec zaletí i do údolí Dřevnice. Nezapomenutelný zážitek jsem měl letos v Tovačově, kde jsme koncem listopadu pozorovali zimující vodní ptactvo a postupně k nám přilétali větší či menší skupinky kormoránů, až jsme napočítali 750 jedinců. Sedli na hladinu, dvě tři minuty se zdrželi, pak se celé obrovské hejno mohutně zvedlo a s hlasitým šumem odletělo.

            Asi nejčastěji na Dřevnici pozorujeme kachny divoké (Anas platyrhynchos), jejichž populace se v poslední době stále zvedá. Pro děti i dospělé je jistě radostí jejich zimní přikrmování pečivem z mostů a břehů, což je i jedna z příčin, proč se jim u nás tak daří. Je však třeba dát pozor, aby pečivo nebylo zcela čerstvé, ale alespoň dva dny staré, abychom jim nezpůsobili zažívací potíže. Kachny u nás na jaře hnízdí, občas můžeme objevit jejich hnízdo na zemi skryté ve vysoké trávě. Asi před třemi lety jsem nalezl jedno s 12 vajíčky
naproti mateřské školky na „Ocasově“, po jejich vylíhnutí pak děti pozorovaly první průvod malých kačenek k řece. Obdivování těchto skupinek na vodě, které matka chrání do jejich osamostatnění, je skutečně velmi výchovné a je radostí pro nás všechny. Mnoho hnízd i vylíhlých ptáků však bohužel doplatí nejen na kuny, ale možná ještě více na kočky a potulující se nebo neuvázané psy a jejich nezodpovědné majitele.

            U řeky však můžeme pozorovat i drobnější ptáky. Klenotem a modrým drahokamem je samozřejmě již mnohokrát zmíněný ledňáček říční (Alcedo atthis). I ten u nás zůstává
na zimu a dovolí nám obdivovat nejen své pestré zbarvení, ale i jedinečný lov. S ostrým pískotem bleskurychle přelétá těsně nad hladinou až objeví vyčnívající větev, na kterou si sedne a pozoruje rybky ve vodě. V mžiku pak opustí svou pozici a zmizí pod hladinou. Ne nadarmo si vysloužil přezdívku „létající harpuna“. Každý pokus však není úspěšný, ba naopak, mnohokrát se musí ledňáček potopit, než vyloví „rybu svou vezdejší“. I na něj však číhají mnohá nebezpečí, zvláště když se rybka mihne pod tenkým průhledným ledem a on se na ni vrhne a na ledu skončí svůj život. Podobně může doplatit i na velké prosklené plochy budov, mostů či zastávek v blízkosti vod.

            Jiný způsob lovu má i další zajímavý zástupce, skorec vodní (Cinclus cinclus). Pták, zbarvením i velikostí podobný kosu, jen s výraznou bílou skvrnou pod zobákem, se živí spíše drobnými živočichy a jejich larvami na dně toků a pod kameny ve vodě. K nim se dostane velmi jednoduše, i když na ptáka zcela podivuhodně. Z kamene či ledové kry skočí
pod hladinu a prochází se po dně třeba v půl metrové hloubce. Svůj pohyb reguluje křídly a zobákem a nohama obrací kameny. Pak se vynoří, často na opačném břehu. Právě zimní období je vhodné k pozorování tohoto zázraku naší přírody, neboť skorci, ač o tom málo lidí ví, jsou poměrně běžní na Dřevnici i jejích přítocích. Nedávno jsem pozoroval z mostu
u pošty v Želechovicích tři hašteřící se skorce, to bylo křiku.

            Kolem Dřevnice a potoků do ní se vlévajících však můžeme pozorovat i jiné ptáky, ne přímo spojené s tekoucí vodou. Břehy jsou pilně navštěvované velkými hejny (až několik desítek jedinců) čížků lesních (Spinus spinus), kteří si pochutnávají na semínkách olšových šištic. Javorová semena pak mají v oblibě hýlové obecní (Pyrrhula pyrrhula). A mohli bychom pokračovat dál a dál.

            Zimní Dřevnice má své kouzlo a ptáci jsou jen jedna z jeho součástí. Dala by se napsat samostatná kapitola o savcích, kteří zde přímo žijí či se jen chodí napájet. Pod hladinou se také ani v tomto období život nezastavuje. A co teprve básnit o zamrzlých vodopádech a splávcích, ojíněných vrbách a olších? Snad někdy příště.

            K našemu ptactvu, spjatému s vodními toky je však třeba přidat ještě vážné zamyšlení k jeho ochraně a ekologii prostředí. Je zřejmé, že velká hejna některých druhů způsobují nezanedbatelné škody rybářům zejména na rozlehlých stojatých vodách. Škody jsou citelné a je nutné neustále hledat celospolečenský konsenzus při ochraně přírody a eliminaci škod, způsobených některými živočichy, například formou odškodnění. Pro pochopení problematiky vodního ptactva je nutno připomenout jednu zásadní věc. Mnohé druhy, které k nám přilétají na zimu a tvoří velká hejna, se mohou mylně jevit jako přemnožené.
Ve skutečnosti se po přezimování rozletí na nesmírně rozlehlá území dalekého severu, kde zahnízdí. Jejich vybíjení v krátkodobé koncentraci na určitém omezeném místě u nás pak může vypadat stejně zkratkovitě, jako například chytání vlaštovek v horských průsmycích Itálie nebo severní Afriky. Vlaštovky také při migraci tvoří velká hejna, přesto však ve střední Evropě sledujeme každoročně jejich dramatický úbytek. Tím není řečeno, že se čas od času některý druh nemůže vlivem mnoha okolností přemnožit, k hodnocení tohoto jevu je však třeba mít komplexní pohled na problematiku.

            Další faktor, tolik aktuální i pro naši oblast, je životní prostředí ptactva na tekoucích vodách. Je pochopitelné, že v místě, kde řeky protékají městy a vesnicemi, provádíme jejich regulaci, tok zrychlujeme, stavíme jezy, břehy vyžínáme, odstraňujeme stromy apod. Naproti tomu je třeba vodním tokům tyto deficity vrátit v místech mimo zastavěná území. Zde by měly zůstat točité meandry, slepá ramena, lužní lesy, tůně a rozlehlejší plochy, kam se řeky a potoky mohou rozlít v určitých ročních periodách. A čím více jim bereme v sídlech, měli bychom přidat mimo ně. To už samozřejmě nemluvíme jen o vodním ptactvu, ale i ochraně vodních obojživelníků, mokřadní flóry a dalších složek. Je nutné zdůraznit, že při vzniku územních plánů, stavbě průmyslových zón, silnic a dálnic nemůžeme a nesmíme brát v potaz pouze to, aby vzdálenosti byly co nejkratší, terén co nejpřijatelnější, či bylo nutno provést co nejméně úprav či zbořit co nejméně domů, ale musíme přihlížet i ke stavu přírody v daných lokalitách a snažit se poškodit co nejméně ze zázraků, které nám ještě zbyly.

            Přeji všem pozorným a ohleduplným pozorovatelům mnoho překvapujících zážitků nejen při obdivování zimní Dřevnice, ale i jiných koutů našeho okolí.

Pavel Hurta, Želechovice nad Dřevnicí