Radek Knap:

O Dřevnici a životě kolem ní

Obec Lužkovice leží v údolí na pravém břehu řeky Dřevnice, 6,8 km východně od Zlína v nadmořské výšce 243 m nad mořem. Sousedí těsně se Želechovicemi nad Dřevnicí, od nichž je dělí pouze řeka.

Středem obce protéká potok zvaný Novinový (dnes však již není patrný, protože byl zregulován a vede podzemím s vyústěním u silničního mostu přes řeku Dřevnici směrem na obec Hvozdnou). Částečně zregulován byl i potok Vratišovský, který protéká východní částí obce. Řeka Dřevnice v západní části obce, jako další menší přítok přibírá i Lázovský (Hvozdenský) potok. Nejzápadněji se do řeky Dřevnice vlévá maličký bezejmený potůček, který dělí městské části Lužkovic a Příluk.

Řeka Dřevnice protékající Lužkovicemi je pstruhovým revírem a má označení:

463 015 DŘEVNICE VIZOVICKÁ 1

Obhospodařuje ji místní organizace Moravského rybářského svazu ve Zlíně a pečuje o ni velmi svědomitě. Obecně by se řeka dala popsat následovně: protéká otevřeným údolím s kopcovitou krajinou. Koryto je místy upravené a ke zmírnění rychlosti vody je zřízeno mnoho kamenných stupňů. Dno je převážně štěrkovité, místy i bahnité.

Úsek, kterým řeka protéká Lužkovicemi začíná pod Klečůvským jezem, potom pokračuje již zregulovaným úsekem nad fotbalovým hřištěm. Následuje přírodní meandrovitý úsek, kde se střídají rychlejší a pomalejší úseky, přičemž narazíme na další jez (blízko vlakového nádraží v Želechovicích n/Dř). Úsek od tohoto jezu až na Příluk je taktéž mírně meandrovitý, opět s rychlejšími a pomalejšími partiemi. Šíře toku se pohybuje v rozmezí 5 – 15m. Hloubka vody je do 1m. Pod jezy okolo 1,80m  Tolik k bližšímu popisu toku.

Přes léto Dřevnice není příliš vodnatá, ale jsou i okamžiky, kdy obyvatelé v blízkosti toku, fotbalisté na hřišti a hasiči mají bdělost. Stačí když se přižene silnější průtrž nebo nastane období vytrvalejších dešťů – to pak lidé v blízkosti toku nespí a hladinu Dřevnice chodí v noci průběžně kontrolovat. Ale to už je místní folklór.

Jak již bylo uvedeno je řeka Dřevnice v tomto úseku pstruhovým revírem. Její rybnatost je velmi slušná, což mohu jako rybář – muškař, dobře posoudit. Je hlavně velmi bohatá na rozmanitost rybí obsádky. Z lososovitých ryb se zde hlavně na jaře po vysazení vyskytuje pstruh obecný potoční (potočák) a pstruh americký duhový (duhák). Již několikrát zjara, ale hlavně na podzim se mně taktéž podařilo na umělou mušku chytit i několik menších exemplářů lipana podhorního. Z ostatních druhů ryb mimopstruhového pásma se tu vyskytují tyto druhy: jelec tloušť (kapitální kusy), dále parma obecná, ostroretka stěhovavá, okoun říční, karas obecný, plotice obecná, perlín ostrobřichý. Méně již kapr obecný, štika obecná a lín obecný. Všechny výše uvedené druhy ryb se mně za roky co na Dřevnici rybařím, již podařilo chytit. Z menších rybek se zde ještě vyskytují dnes již kriticky ohrožené druhy mřenka mramorovaná ( u nás hovorově slíž) a dále střevle potoční. Z těch ostatních se tu ještě žijí hrouzek obecný a ouklej obecná (ty se zde nebývale přemnožily). Sporadicky se v řece vyskytuje i rak říční a to i ve drobných přítocích Dřevnice.

Po roce 1990 se kvalita vody dle mého názoru výrazně zlepšila. Krátkodobě se kvalita vody zhoršuje hlavně přes léto při déletrvajících vedrech. Ale bývaly i horší časy, hlavně před rokem 1989, kdy Dřevnice zažila několik velkých otrav. To se pak lidé divili, kde se ve Dřevnici berou takové ryby. Sám jsem kdysi po takové otravě někdy kolem roku 1987 v korytě nacházel pstruhy a lipany nad 35 cm, což už byly na tehdejší poměry opravdu velké kusy.

V nynější době často u Dřevnice vídávám lovit kormorány a volavky, z čehož asi nejenom já, ale i ostatní rybáři určitě nemají radost. Tito ptáci pokud se přemnoží, mohou doslova zdecimovat rybí obsádku – hlavně po vysazení. Ale tento problém mají nyní i rybáři jinde a ještě ve větší míře.

Z ostatních ptáků je zde velmi hojná kachna divoká, těch tu v minulosti bývalo mnohem méně než dnes. Pravděpodobně zde nachází vhodné podmínky k životu. Taktéž je nutné se zmínit o ptáku, který se taktéž živí lovem drobných rybek, ale neškodí tak jako volavky a kormoráni. Je to ledňáček říční dnes již také kriticky ohrožený druh.

S ním mám docela malou příhodu. Jednou jsem se bavil lovem tloušťů blízko „Kamence“ (je to místo, kde se vlévá Lázovský potok do Dřevnice) na muškařský proutek. Plně jsem byl zabrán do lovu ,poněvadž jelci dobře brali, když jsem znenadání ucítil v prutu nezvyklý pohyb. Překvapením se můj zrak upnul k menšímu silně třpytivému ptáku s velkým zobákem, s modrým pruhem na hřbetě a s modravým krátkým ocáskem s rezavými prsíčky a bílým bříškem. Svými nožičkami mně objímal tenký proutek ve vzdálenosti necelého metru. Dech se mně zastavil a krev jsem cítil až ve spáncích. To mně však už umělá muška  začala brázdit vodu a v okamžiku, kdy jsem prutem podvědomě mírně pohnul, odlepil se a vyrazil jak tryskáč. Ještě jsem zaslechl jeho krátké zapípání na rozloučenou. Kolikrát v životě se vám podaří být takovému krasavci tak blízko? No, mockrát určitě ne.

Na závěr bych si dovolil říci, že je pro mě Dřevnice opravdu kouzelnou říčkou a to nejenom proto, že jsem u ní odmalička vyrůstal a rybařil na ní, ale i proto, že místa kolem ní jsou oázami klidu, pestré podívané na přírodu a živočichy, ale hlavně místem oddychu. Věřím, že tento pocit nemám jenom já, ale i ostatní občané.