Stanislav Březík:

Skauting v Lužkovicích – má skautování

Skauting v Lužkovicích byl založen dne 1. června 1945. Došlo k tomu tak, že klub FORS (František Březík, Olda Hutěčka, Ruda Babík, a Stanislav Březík) na schůzce mládeže v místním sále hostince p. Bobála pod (SČM) založili skautskou organizaci, když se ke skautingu přihlásilo 120 členů. Ti pak byli rozděleni do oddílů a následně do družin – chlapci a děvčata odděleně. Po složení nováčkovských zkoušek pak bylo přistoupeno ke skautskému slibu. Požádali jsme předválečného skauta br. Frantu Polepila a Lolka Trundu (partyzán Jugoslávec) ze Želechovic nad Dřevnicí a pod jejich vedením došlo ke skautskému slibu v táboře „ Boří “ (později tábor Baden – Povel) stálý, který jsme zdokonalovali. Tam jsme později pořádali „ Táborové ohně “ - pro veřejnost velmi populární. Pomáhali nám také bři Josef a Jaroslav Krhůtovi ze Želechovic n/Dř., předváleční skauti – později střediskoví vedoucí. V roce 1946 se zúčastňuji s Rudolfem Babíkem kurzu Lesní školy a jsem i vedoucím oddílu, když jsem získal také Vůdcovský dekret. Můj bratr František Březík se stal vůdcem Vlčat a zástupcem vedoucího střediska č. XII. Spolu s Frantou Březíkem, Oldou Hutěčkou se zúčastňujeme Putovního tábora na Slovensko – Lysá pod Makytou. Další rok pak jedeme na tábor do Semetína u Vsetína (vedl Eda Pompa) , další zase do Hovězí u Vsetína, následující rok do Jindřichova Hradce (nejhezčí tábor) a pak došlo k zákazu skautingu z politických důvodů. To už jsem musel na vojnu a i tam jsem navázal styky se skauty: s Jiřím Váchou z Prostějova a dále se skautem z Otrokovic jehož jméno si již nepamatuji a dále jsem zpracovával knihu br. Plajnera „ Radosti junáckého roku “. Pomáhali mně kresbami akad. malíři Klvaňa, Kubík a Majerik (Slovák). Po návratu z vojny (zde jsem byl celkem 3 roky) v roce 1954 zakládám v obci „ Dětský den “ pod záštitou Sportovního klubu, zatím není možno veřejně skautovat, jako náhradu za nepovolený skauting. Dětské dny jsou pak každý rok, později pod oddílem hokeje velmi populární. Od roku 1955-56 organizuji skauty jako žáky oddílu hokeje v oddílu „ Šťastných hochů – Osada “. Máme svou Podřevnickou flotilu -7 lodí s úplným vybavením a také svůj přístav a klubovnu. Skautujeme tedy v ilegalitě v oddílu hokeje. V roce 1957 odjíždím služebně do Egypta a setkávám se s egypt. skauty. Po roce zase do Sýrie a i tam mám se skauty kontakt. V té době bohužel, jako i později, není v obci žádná skautská činnost. V lednu 1968 odjíždím na služební cestu do Alžírska na 2 roky a i zde pracuji ve středisku El-Amel v Sidi Bel Abbes. Za práci dostávám kartu přítele alžírského skautingu „ Carte d,amitié no 2277 “. Po příjezdu opět organizuji skaut v oddílech, ale opět jen na čas – opět dochází k zákazu! Já jsem však ilegálně členem Plajnerovy družiny a scházíme se tajně na Skurečně (br. Dr. Milan Vacek) blízko obce Čeladná v horách na chatě KČT (blízko Val. Meziříčí). Tam navazuji mnohá přátelství z celé republiky a podáváme si navzájem zprávy o vývoji výchovy dětí. Dál udržuji kontakty s br. náčelníkem Plajnerem a spisovatelem pro mládež br. Jaroslavem Foglarem, s oběma mám kontakty až do jejich úmrtí. Spolu s bratrem Rudou a dcerou Staňkou se zúčastňuji tryzny v Holešově za br. Plajnera. Bratr Antonín Vémola mi předal svou monografii br. Plajnera k šedesátým narozeninám. V roce 1991 mi Svojsíkův oddíl přiznal právo nosit lipové lístky za 45 let práce pro skauting. Pak dostávám vyznamenání „ Stříbrnou Syrinx “ a dále vsetínský valný sněm mi dal právo být členem doživotně ve Svojsíkově oddílu. Dosud jsem členem OS 1 - Zlín (old scouts) a budu až do konce!

Lužkovice, září 2003

Zpracoval: Radek Knap