Sám jsem byl letošní zimu mile překvapen tímto přivandrovalcem ze severu, a proto jsem se rozhodl o tomto pestrobarevném návštěvníkovi napsat pár slov. Jedná se skutečně
o vzácný klenot naší přírody a našimi zákony zvláště chráněný druh. Pták přibližně velikosti špačka každého okamžitě zaujme chocholkou na hlavičce, které vděčí i za své jméno BRKOSLAV SEVERNÍ. Tento znak v ptačí říši ne příliš obvyklý, i když jej známe například i od dudka chocholatého či sýkory parukářky, je tedy významným rozlišovacím hlediskem. Brkoslav je skutečně ptákem, kterého bychom si v současné době měli vážit a obdivovat jej, neboť se s ním možná po několik dalších let vůbec nesetkáme. Většinu svého života totiž tráví na dalekém severu ve Skandinávii, severním Rusku a Americe, především pak v Kanadě. To je také důvodem pro jeho druhové označení „severní.“ V těchto krajích také hnízdí (3-6 vajíček ve snůšce), vyvádí mláďata a tráví zimu. Pouze v plodných letech, kdy mnoha jedincům nepostačuje zásoba potravy drsného severu, zamíří velká hejna o několika stovkách jedinců do teplých krajin, kterými jsou pro ně například i země střední Evropy. Kroužkováním bylo zjištěno, že brkoslavi, přilétající do České republiky, pocházejí
ze skandinávských zemí (mnohdy i oblastí daleko za polárním kruhem), dále pak z poloostrova Kola, Sibiře a dokonce i pohoří Ural. Letos právě je jeden z mála vzácných let, kdy k této zimní migraci došlo, a proto bychom si neměli nechat ujít podívanou na tohoto krásného hosta z dalekých končin severu. Najdeme jej nejčastěji v početných hejnech, jak se živí v sadech opadanými jablky nebo si pochutnává na bobulkách jmelí, ochmelu či kaliny, jejichž semena pak díky rychlému metabolismu šíří dále po naší krajině. Brkoslav však není zdaleka jediným zimním návštěvníkem, kterého můžeme v přírodě, ale i zahradách spatřit. Přestože je v tomto období příroda ochuzena o mnoho druhů, které zalétají
do Jižní Evropy či afrických zemí, pro mnoho jejich severních příbuzných se naopak Střední Evropa stává vysněnými teplými kraji. Nejznámější ze všech těchto přivandrovalců je jistě havran, dalšími jsou drozdové kvíčaly, pěnkavy jikavci, ale třeba i některé druhy racků a jiného vodního ptactva. Nenechávejme si tedy ujít mimořádné příležitosti pro dobrodružná pozorování přírody. Jen se snažme býti nenápadnými a tichými diváky všech jejích zázraků, které nám nabízí. Mnoho nezapomenutelných zážitků přeje

Pavel Hurta

leden 2005, Želechovice nad Dřevnicí