Různorodá a nekompaktní hlína tuto domněnku opravňuje stejně jako ta okolnost, že příkopy východní a západní, které zdají se být původní, jsou hlubší. A právě příkop severní musil být vzhledem k účelu i terénu neméně tak hluboký jako ostatní. V rohu severovýchodní části valu (kde končí hospodářské budovy p. Bobala č. 34.) byl, domnívám se, vjezd. Byl-li to jediný vchod do tvrze nebo, byla-li tato přístupna také v rozích valu na straně jihovýchodní anebo jihozápadní, dnes už zjistiti nelze, ježto jak shora řečeno, právě jižní val byl celý rozvezen. Nic nebrání však domněnce, že v jihovýchodním rohu tvrze byl taktéž vjezd anebo aspoň vstupní brána, poněvadž uličce pod „Tvrzí" se dodnes říká -Zámecká-. I když slovo zámek patří představě středo a novověkých staveb panských a proto mohla tak zmíněná ulička býti nazvána až v době snad nedávné, je velmi pravděpodobné, že cesta, která dnes k „Tvrzi" vede, je v místech staré a původní cesty.

Obytná budova tvrze stávala na vyvýšeném místě (dnes parc. čís. 119/1 patřící p. J. Vrlovi č. 33. v Lůžkovicích. Je to místo podoby obdélníku o rozměrech 30x26 m. Příkop kolem tohoto místa je 2—3 m hluboký a byl ve svém největším rozpětí 6—10 m široký. Celý obvod valu měří ca 130 m.

Budovy byly dřevěné, neboť kromě zdiva v jihozápadním rohu, v místě obytného stavení čís. 33 p. Vrly a taktéž v rohu protějším, severozápadním, nebylo zdivo nikde zjištěno. Zdá se, že tyto zbytky zdí nejsou součástí vlastní stavby tvrze, ani její základy, ale svým hlubokým umístěním právě v rozích na západní straně plateaux tvrze mohou býti povazovány spíše za zdivo opěrné, neboť na východní straně se zdivo nezachovalo. Tam ho totiž vzhledem k terénu nebylo potřebí.

Zhlédnuv takto několikráte celou lokalitu tvrze, a prostudovav její umístění v terénu i zaměření, podnikl jsem na „Tvrzi" patřičné sondy. První výkop učinil jsem na plateaux, kde jedině mohla státi kdysi vlastní budova vladycká či zemanská (parc. čís. 119/1), patřící nyní k číslu 33. Kromě několika menších úlomků nádob nenašel jsem v keramice ničeho pozoruhodnějšího. Toliko jedna jezdecká ostruha a zubno z koňské uzdy patří k větším nálezům. Vrstva hlíny byla nekompaktní a má všechny známky toho, že sem byla nahozena a dovezena z místa jiného. Patrně také z výkopu základů obytných a hospodářských budov čís. 34, které jsou vestaveny do východního příkopu. Proto také nalezené úlomky jsou nesourodou tříští různých nádob. Kulturní vrstvy tu není. Daleko bohatší na keramiku byla odkrytá kulturní vrstva na severním valu v zahradě p. Bobala (parc. čís. 119/2 a 221). Zde pod vrstvou slínu 60—70 cm silnou objevil jsem asi 40, místy i 50 cm silnou popelovou vrstvu, která byla někde mazlavě černá, promísená dřevěným uhlím s hojnými fragmenty nádob. V popelové vrstvě nalezl jsem také kus vypálené hlíny s otisky stébel slámy. Jedna strana tohoto kusu vypálené hlíny je hladká a oblá. Také na ní jsou jasně viditelny stopy vtlačené slámy, která byla smíchána s hlínou, k vyplnění prostoru mezi trámy srubové stavby.

Nalezené fragmenty patří vesměs keramice rázu hradištního a dají se roztříditi na keramiku staršího a mladšího rázu. Jsou z hrubé směsi hlíny a písku. V některých je značná dávka slídy a tuhy. Střepy jsou většinou barvy šedé, některé nádoby z hutné směsi pracované, jsou načervenalé jako po vypálení. Nádoby byly zhotoveny na hrnčířském kruhu. Mezi střepy nenašel jsem ani jeden kus s uchem nebo výstupkem. Pouze jediný fragment nádoby pěkně zdobené má na hrdle dírku o průměru 5 mm.

Z několika větších úlomků podařilo se mi slepiti kusy hrdelního okraje s častí hrdla. Podle nalezených střepů a podle ideálního doplnění na základě známých rozměrů dna, nebo průměrů hrdel, byly tyto nádoby všechny více štíhlého tvaru s dnem menším, ale vydutějšího břicha v hořejší polovici. Průměr obvodu hrdelního okraje u tří nádob měří 15 cm. Jiný větší fragment z hrubé směsi, na povrchu červený s vlnovkami, uvnitř šedou tuhovou směsí natřený, je z větší nádoby, která ve své nejširší části měla v průměru asi 26 cm.

Několik zlomků je z nádoby, která je z černé zrnité směsi, v níž jsou patrná zrnka slídy. Nádoba měla zvlášť silné stěny (4 cm). Dno její mělo průměr asi 31 cm, vnitřek, světlost nádoby u dna činila 23 cm. Nádoba byla taktéž na hrnčířském kruhu zhotovena, uvnitř i na povrchu červeným mazem vyhlazena.

Zlomek dna ukazuje na velikost nádoby o průměru dna 11,5 cm. Jiné nádoby měly dna o průměru 13,5 cm a 10,5 cm.

Některá dna mají na své vnější straně charakteristické značky podoby komářích noh, mřížek anebo pouhých profilových čar. Jeden zlomek nádoby je ozdoben rytou vlnovkou a nepravidelně vodorovnými pruhy, vrytými do vnitřní strany. Celkem bylo nalezeno a roztříděno 468 kusů úlomků, které zbyly, nejméně ze 136 nádob různých tvarů a velikostí.

Okraje a hrdla fragmentů jsou zdobeny převážně vodorovnými vrytými čarami. Některá hrdla jsou méně nebo více dovedně profilována hladce. Charakteristická vlnovka této kultury však převládá. Zdobí buď jednotlivě nebo ve svazcích hrdelní okraj, hrdlo nebo břicho nádoby. Některé zlomky břicha keramiky jsou zdobeny celou sadou rytých vodorovných čar, ale také tu charakteristická vlnovka neschází.

Krásné jsou nalezené fragmenty ohrdlí s trojitou vlnovkou, stejně jako jiný kus s vlnovkou téměř ostrých rohů, která se jeví jako ozdoba zubatá. Šikmé čáry, vryté do keramiky pod hrdlem, zdobí nad bohatým svazkem pravidelně ryté vlnovky fragment nádoby s otvorem, o němž jsem se již zmínil. Jiný ornament s rytými šikmými, sbíhajícími se čárkami jeví se na ohrdlí jako smrková větvička. Keramika, jejíž charakteristickým ornamentem je vlnovka, patří kultuře slovanské. Také německá archeologická věda přiznává ji Slovanům. Vyskytuje se všude, kde tito sídlili. Uvedené nálezy potvrzují bytí tak zvané kultury hradištního rázu (německá věda nazývá ji Burgvalltypus) na Podřevnicku. Lůžkovská tvrz však nebyla sídlištěm, které by bylo možno považovat za ochranné sídlo anebo útočiště většího okolí. Malá rozlehlost tvrze tuto domněnku ani nepřipouští. Bylo to nejspíše původně vladycké, později zemanské sídlo jednoho rodu. Tvrz nemohla být kdysi ani pravěkým hradištěm a na její existenci i poslání nelze se dívati jako na středověký hrad. Neníť také v historii o nějakém hradu v Lůžkovicích zpráv. Ne zvlášť vysoké valy a stejně ne hluboké příkopy tvořily více ohradu, jakýsi důkladný plot podle tehdejších zvyklostí udělaný, který chránil vladycké nebo zemanské sídlo proti nepovolaným anebo divoké zvěři. Val sám byl jistě zesílen ještě dřevěnou ohradou, která běžela po jeho hřbetu.

Pokračování v dílu číslo II.

Prameny:
Podřevnicko; Prosinec 1940; číslo 1.; ročník II.; (str. 14-17)
Zpracoval: Radek Knap