Kromě velkých materiálních škod, které utrpěly jednotlivé domácnosti, bylo taktéž silně poškozeno fotbalové hřiště v Lužkovicích s kabinami, v nichž bylo poničeno veškeré vnitřní vybavení. Voda sahala ve zděné části kabin až po okna, dřevěné kabiny nápor vody nevydržely a daly se do pohybu. Po opadnutí vody zaujaly polohu pravého úhlu ke zděným kabinám. Sloužily jako zázemí fotbalistům již od roku 1944, nakonec však jediným rešením byla jejich likvidace. Nezměrným pracovním úsilím fotbalistů, příznivců a fanoušků kopané Lužkovic a Želechovic se podařilo nemožné - uvést hřiště a kabiny do takového stavu, že bylo možné zahájit podzimní fotbalovou sezónu 1987. Všem, kteří tehdy pomohli, patří velký dík.

Bývalo dobrým zvykem, že po fotbale se šlo vítězství, ale i porážka zapít do místního hostince Jednoty ("U Ptáčků"). Občerstvení na hřišti probíhalo tím způsobem, že se v hospodě nakoupily bedny piv a sodovek a dále nějaké tyčinky, brambůrky atd., a ty se během zápasu prodávaly divákům (na konci 80-tých let to bylo v dřevěné boudě před kabinami, která stojí dnes před toaletami zděných kabin). Tento stav trval zhruba do poloviny roku 1989, kdy bylo započato s výstavbou zděné přístavby (kolaudována 3/1990), která vlastně měla nahradit zničené dřevěné kabiny. Tato přístavba měla být vlastně jakousi klubovnou, kde by se konaly schůze fotbalového klubu a kde by se dále mohli sdružovat příznivci a fanoušci. K tomu, že se nakonec stala tato přístavba hospůdkou přispělo to, že od podzimu roku 1990 přestal fungovat jediný hostinec Jednoty v obci na návsi. Z počátku byl provoz hospůdky živelný, tak jako všechno porevoluční nadšení. Otevírací doba byla podle potřeby zákazníků a ti měli potřebu pořád, takže se někdy končilo i nad ránem. Prvním hospodským byl Milan Šebesta, který v této roli působil něco málo přes rok. Otevírací doba byla tehdy v pracovní dny odpoledne (asi kolem 15. hodiny) o víkendech i dopoledne. Asi od roku 1991 fotbalový klub hospůdku pronajímal různým nájemcům (pan Schreiber, Jurčák a.j.). Po M. Šebestovi se stal hospodským Milan Otépka, který zde vydržel asi do roku 1997. Od tohoto roku až nynějška má hospůdku v nájmu Petr Pastyřík, který je zárověň vynikajícím fotbalistou místního FK Lužkovice - Želechovice.

Na závěr je potřeba říci, že místnost hospůdky "Sportklub Lužkovice", je nyní jediným společenským prostorem v obci, kde se mohou občané sdružovat v kterékoliv roční době. Konají se zde výroční členské schůze FK Lužkovice, Sboru dobrovolných hasičů Lužkovice a také soutěž v degustaci slivovice, jejíž 14-tý ročník proběhl nedávno. V létě jsou zde pořádány různé společenské akce - na zahrádce hraje k tanci a poslechu živá hudba. Tradicí je také pořádání tanečních zábav FK Lužkovice a SDHL. Fotbalistům a hasičům tedy patří dík také za to, že jsou jedinými nositeli společenského života v obci.

Radek Knap, březen 2004
Majitelé fotografií: Stanislav Březík, Radek Knap
Zpracoval: Radek Knap