Jistě je na tom kus pravdy, nicméně dnes si dovolím i podstatně optimističtější pohled. Budeme-li bádat v historické literatuře, zjistíme, že v minulosti nejrůznější tradice opakovaně vznikaly a zanikaly. A dnes tomu skutečně není jinak, máme řadu krásných událostí v roce, které jsou relativně velmi nové, ale tím, jak se opakují, stávají se z nich tradice. V období kolem Vánoc vzpomeňme například adventní koncerty, společné rozsvěcování obecních vánočních stromečků, řemeslné trhy, výstavy betlémů a mnohé další.

Měl jsem to štěstí být rovněž při založení jedné z novodobých tradic, kterou máme ve zcela jedinečné podobě právě u nás v želechovické farnosti. Mám na mysli roznášení Betlémského světla. To se sice od roku 1989 začalo každoročně šířit po celé republice, Skauti je vždy přivezou z Vídně, kam se letecky dostane z Betléma, kde je malé dítě zapálí přímo v jeskyni narození Ježíše Krista. Nicméně v Želechovicích jsme této příležitosti využili originálním a velmi příjemným způsobem. Původně se plamínek šířil pouze po malém okruhu lidí, mezi známými a po rodinách. V roce 1996 jsme jej začali roznášet 23.prosince odpoledne a navečer po jednotlivých domech, ale tímto způsobem jsme toho stihli obejít jen velmi málo. Proto jsme si řekli, že v příštím roce (1997) to uděláme jinak a Betlémské světlo dopravíme do všech koutů želechovické farnosti. A právě tady jsou kořeny této novodobé tradice. Každoročně skupinka 10-20 dětí a mladých lidí objíždí Želechovice, Paseky, Lužkovice, Příluk, Jaroslavice, Klečůvku, Lípu a poslední roky i Hvozdnou. Na předem dohodnutém místě jsou již shromážděni místní obyvatelé se svíčkami a lucerničkami a průvodem k nim přichází svatá rodinka s jesličkami, pastýři, 3 králové, andělé a další postavy dle každoročně obměňovaného scénáře. Účastníci obvykle shlédnou asi čtvrthodinové pásmo scének, čtení s připomínkou biblických událostí a koled, při nichž jim účinkující předají plamének ohně zapáleného v místě, kde kdysi před dvěma tisíci lety byly v chudém chlévě slaveny první Vánoce. Ve velkém kruhu pak společně zazpíváme tu nejslavnější koledu “Narodil se Kristus Pán.“

Stěží se tomu chce věřit, ale takto už Betlémské světlo roznášíme dvacet let. Mé velké poděkování proto patří těm, kdo po mně organizaci této dnes už skutečně tradiční akce převzali a pokračují v ní, především Honzovi Úšelovi a později holkám Sýkorovým, ale také všem těm desítkám dětí, které se za ta léta akce zúčastnily. Mnohé z nich dávno dospěly a mají vlastní rodiny, mezi bývalými účastníky dnes najdeme lékaře, politiky, novináře, umělce, bankéře, sociální pracovníky, podnikatele či zručné řemeslníky v nejrůznějších oborech. Díky patří také ochotným tatínkům a starším kamarádům, kteří zabezpečují převozy dětí a rovněž rodinám, které zajišťují pohoštění a nutné občerstvení během nezbytných přestávek. Vydržet i několik hodin náročného programu není skutečně jednoduché, zvláště pro ty nejmenší, někdy i děti předškolního věku. Za těch dvacet let jsme zažili krásné počasí, ale i deště, husté sněžení, náledí či kruté mrazy. Proto samozřejmě není možné očekávat nějaké profesionální divadelní výkony a sborové zpěvy. Vše však je připraveno pro radost a navození pravé vánoční atmosféry. Rovněž obsazení hudebních nástrojů se mění podle aktuálních účastníků, doprovázely nás už kytary, housličky i píšťalky. Velkou radost mám také z přístupu obyvatel jednotlivých vesnic. Moc pěkné jsou chvíle ve stísněných prostorách před rozsvícenými kapličkami v Lípě, na Příluku či Jaroslavicích. I na velkých prostranstvích, kde si místní již zvykli spojit akci s příjemným předvánočním sousedským popovídáním a popřáním krásných svátků, bývá atmosféra velmi přátelská. A tak mnohde vídáme již připravené stoly s hrnci horkého čaje, svařáku a napečeného cukroví.

A tak i my děkujeme malému dítěti v jesličkách, že můžeme tímto skromným a radostným způsobem prožívat jeho narozeniny a díky tradičnímu roznášení Betlémského světla přinášet pokoj a vánoční zvěst po celé naší farnosti.

Klidné a v rodinném kruhu prožité svátky Vánoční přeje

Pavel HURTA