O pravěku Podřevnicka čti Bohumila Struhala: Pravěk Podřevnicka ve IV. ročníku „Podřevnicko“ str. 56.

Želechovice nad Dřevnicí leží 6,3 km (od kostela ke kostelu) na východ od Zlína na souřadnicích 49°13´12´´  stupních severní šířky a na 17°45´10´´ stupních východní délky, v nadmořské výšce 242 m, na levém břehu řeky Dřevnice, do níž se vlévá potok Obůrek, rozdělující obec na dvě části.

Počátky osídlení tohoto prostoru můžeme sledovat již v době předhistorické. Dokladem trvalého osídlení jsou archeologické nálezy od doby kultury lužické (kolem roku 1000 př.n.l. po dobu markomanskou a kvádskou (1.stol.n.l.).

Vzhledem ke své poloze mají Želechovice dobré dopravní spojení s okolím. Obcí prochází silnice ze Zlína do Vizovic, takže tady vedou autobusové linky ve směrech na Vizovice, Slušovice, Provodov, Luhačovice, Hvozdnou a Valašské Klobouky. Železniční zastávka je rovněž v místě.

Přímo v obce je i poštovní úřad (už od roku 1890) a farní úřad-přifařeny jsou sem i okolní obce jalo Lípa, Lužkovice a Klečůvka. Matriční úřad je ve Zlíně. V místě má sídlo i zdravotní obvod.

Jméno obce vzniklo jako patronymické jméno místní od osobního jména Želech nebo Želich, tzn. ves lidí Želechových nebo Želichových. Obě výchozí osobní jména se často zaměňovala. V roce 1361 se v písemných pramenech objevuje podoba Zelithowicz, v roce1437 Zelechowicz, v roce1490 Zylochowicze, v roce1580 ze vsi Ziellochowitz, 1596 tvar Zielychowicze, 1718 Zielechowitz, Želechowitz,1846 Ziellochwitz, Želechowice, Zelechowice, 1872 Zelechwitz, Želechowice, 1881 Želichovice, ve 20. století pak už většinou tvar Želechovice.

Jména místních tratí: Dřínoví, Dubovina na Hrobech, Chmelinec, Kúty, Kněžské, horní a dolní Křtěna, Milenovy, Obůrky, Oslna, Podsítí, Příkaze, Lípí, Slatina, Úhrada, Tyky, Vápenka, Zápovědě, Maršovy, Desetníky, Hona, Ubice, Hulajky, Husovské, Hluboče, Podedraží, Včelíny, Štěpnice, Rybníky, Okruh, Slivné, Kamenná a Padělky. O trati na Hrobech se vypravuje, že se tam kdysi strhla bitka robotníků s dráby a ti, kteří byli zabiti, tu byli i pochováni.

Katastr obce Želechovice měří 1599 ha. V jeho obvodu je řada samot, většinou pasekářských usedlostí jako Oburky, Laze, Žleby, Vidova, Batalice, Želechovské paseky. Dnes jsou některé z nich přeměněny na rekreační chalupy.

V katastru obce Želechovice se nachází několik přírodních památek. Na „Želechovických pasekách“ je nejstarší chráněné území v okrese, vyhlášené již v roce 1949 k ochraně jaterníku podléšky (výměra 339,1 a). Jedná se o jedinou lokalitu této rostliny v jižní části moravských Karpat. Lokalita „Pod Drdolem“ (výměra 0,25 ha) je louka na okraji smíšeného listnatého lesa, nacházející se západně od cesty na Drdol (kóta 540). Vyskytuje se zde silně ohrožený vstavač bledý a další vzácné rostlinné druhy.

Na katastrálním území obce se nacházejí dva sirné prameny.

První písemnou zmínkou o Želechovicích je údaj ze zakládací listiny vizovického kláštera Smilheimu z roku 1261, podle níž mu Vilém z Hustopečí daroval spolu s Lípou a částí Zádveřic i část Želechovic. Druhá, větší část, patřila ke Zlínu. Tuto tzv. zlínskou a vizovskou stranu odděloval  potok Obůrek.

Vizovická strana se objevuje v pramenech v souvislosti s panstvím vizovským, k němuž patřila až do roku 1848. V roce 1585 bylo na vizovském díle Želechovic 12 usedlostí, a to 1 pětičtvrtní grunt, 5 čtvtláníků a 6 podsedků.

Ve druhé polovině 16. století se na vizovském panství začalo ve větší míře šířit protestantství. Fara byla obsazována kněžími pod obojí, z roku 1586 je znám kněz Michal, který pohnal majitele Lukova, že mu odnímá farskou louku v Želechovicích a desátek z Klečůvky a z tamějšího mlýna. Rekatolizační úsilí zde mělo lepší výsledky, než v některých jiných obcích panství. Značná část obyvatelstva se později opět přiklonila ke katolictví. V roce 1777 se přihlásilo k evangelické církvi pouze 49 osob.

Utrpení a bídu obyvatelstvu přinesla třicetiletá válka, kolem roku 1660 utrpěli mnozí ještě velkou povodní, takže některé grunty i zpustly. V roce 1667 jich bylo na zlínském díle Želechovic 17 osedlých. Za účast v povstání Valachů byli potrestáni v roce 1644 smrtí oběšením i 4 Želechovjané.

Obec utrpěla rovněž kuruckými vpády na počátku 18. století, jak o tom svědčí zpráva, že v roce1726 panství vizovské vynaložilo na opravy panské papírny v Želechovicích 1 756 zl. 47 krejcarů.

Želechovice hrály důležitou roli v tzv. boji o nerozdílné hory vizovské, kterých užívali společně poddaní jak vizovičtí, tak i poddaní ze sousedních panství, ať braní dřeva či k pastvě dobytka. V myslivně Vidovy u Želechovic se v srpnu 1748 konala schůzka majitelů panství Světlov, Luhačovice, Zlín, Vizovice a zástupce manského statku Vasilsko, kde bylo dohodnuto rozdělit hory mezi jednotlivá panství. Poddaní, zvláště z vizovického a luhačovického panství, se proti této dohodě postavili a v roce 1766 vykopali nově osazené hraniční kameny. 15. prosince 1767 mělo být provedeno nové rozhraničování za vojenské asistence. U Želechovic, kde měl být osazen první hranečník, sešlo se několik stovek lidí. Došlo zde ke srážce a po střelbě do shromážděného davu zůstali 4 mrtví a řada raněných. Ze Želechovic zahynul Martin Svačina a další želechovjan, Pavel Nedbálek, byl odsouzen k šestiměsíčnímu vykonávání opevňovacích prací na Špilberku v železech a poutech. Boj o nerozdílné hory vizovské byl definitivně ukončen soudním rozhodnutím z května 1772, že obce nemají mít žádné právo k těmto lesům.

Podle Tereziánského katastru moravského bylo ve vizovické části Želechovic 216 měřic orné půdy, 10 měřic zahrad, 12,2 měřic připadalo na lada, z luk byl výnos 34 a ¾ fůry sena. Zlínská část vesnice měla 459,5 měřic a ¼ aru orné půdy, 10,5 měřic zahrad, 74,6 měřic a ¼ aru lad, 10 měřic pustiny a výnos z luk byl stanoven na 42 fůr sena.

Rozdílná byla i robota poddaných v obou částech obce. Ve vizovické části robotovali 2 sedláci koňmo 3 dny v týdnu, 2 posedníci koňmo 2 dny, 4 malí posedníci po jednom pěším 4 dny a 3 malí podsedníci po jednom pěším 3 dny v týdnu. Robotní povinnosti poddaných ze zlínské části Želechovic byly stanoveny na týden takto: 6 čtvrtláníků se 2 voly dva dny a s jednou pěší osobou 1 den, 4 malí podsedníci s jednou pěší osobou 3 dny a 4 chalupníci s jednou pěší osobou 2 dny.

V první polovině 19. století se 159 rodin zabývalo zemědělstvím, 3 rodiny řemeslem, 1 rodina měla duchovní a 1 rodina učitelské povolání.

Jak se obec rozrůstala, ukazuje následující tabulka:

Rok                 Počet domů               Počet obyvatel

1790                100                                 625

1843                145                                 742

1869                148                                 814

1880                155                                 907

1890                158                                 840

1900                160                                 880

1910                163                                 942

1921                167                                 982

1930                212                              1 280

1950                342                              1 658

1961                -                                  1 835

1970                404                              1 816

1980                495                              2 059

1991                491                              1 978

Převážná většina obyvatel byla česká, z větší části katolíci, z menší jinověrci - v roce 1921 je uváděno 836 katolíků, 123 evangelíků, 11 obyvatel československého vyznání a 12 obyvatel bez vyznání.

Vedle polního hospodářství poskytovalo obyvatelstvu obživu i ovocnářství a chov dobytka

V polovině 19. století se uvádějí v Želechovicích 2 mlýny na Dřevnici, pálenice a papírna. Tato původně panská papírna byla v roce 1755 prodána rodu papírníků Haldů, který ji držel až do roku 1881. Vyráběl se zde hlavně balící a psací papír. Za nových majitelů prodělala určitý úpadek.Vyráběla se zde krycí lepenka a v roce 1903 i tato výroba byla zastavena a v prostorách bývalé papírny byla zřízená parní pletárna košů. V roce 1920 koupila objekt firma Baťa, která zde opět zavedla výrobu lepenky. V roce 1923 však papírna vyhořela a to byl konec tohoto místního průmyslu.

V polovině 30 let 20 století se v Želechovicích uvádějí  kromě oněch dvou zmíněných mlýnů a pálenice ještě 2 výrobny cementového zboží, kamenolom, sirnaté lázně a řada dalších živností-celkem zde bylo 33 svobodných, 44 řemeslných a 9 koncesovaných živností. Pracovní příležitost našlo poměrně mnoho obyvatel obce i v blízkém Zlíně, především v Baťových závodech. Mnozí se také vystěhovali za prací do zahraničí, hlavně do Ameriky.

Elektrifikace obce byla provedena ve druhé polovině 30 let,v té době zde byl už zaveden i telefon.

V Želechovicích působily dva peněžní ústavy - Občanská záložna a Raiffeisenka (Spořitelní a záložní spolek). Činnost tu vyvíjela i řada různých spolků, jako Spolek vojenských vysloužilců, hasiči, Jednota sv. Cyrila a Metoděje, Spolek sv. Terezie, Národní jednota, Farní jednota kostelní, Čtenářko-pěvecký spolek (vlastnil knihovnu), Jednota křesťanských matek, Družina katolických zemědělců, spolky tělovýchovné- Orel, Sokol, a v létech 1933-1950 zde byl činný i Sportovní klub.

Na tradice svých předků v boji za svobodu navázali obyvatelé Želechovic i za obou světových válek. V období I. Světové války je třeba připomenout událost, k níž došlo v Želechovicích v letních měsících posledního válečného roku. V lesích okolo obce se zdržovaly tzv. zelené kádry (ozbrojené oddíly vojáků, kteří zběhli z armády). V červnu 1918 zde došlo k incidentu

s četníky, kteří vedli dva zajaté zběhy (Čelůstka ze Želechovských pasek a Lacinu z Lužkovic) na vlak a obyvatelstvem, které chtělo zajaté osvobodit. Tento úmysl se jim nepodařil, zato další den obec obsadilo vojsko, nastalo vyšetřování, zatýkání a celá událost měla soudní dohru.

V době fašistické okupace působila v Želechovicích odbojová skupina napojená na organizaci Pro vlast i na partyzány, kteří operovali v okolních lesích. Na jaře 1945, po prozrazení jejich činnosti, bylo asi 30 želechovjanů zatčeno gestapem a František Vaculík, bratři Světlíkovi a řídící učitel Václav Praxl zahynuli v koncentračním táboře v Mauthausenu. Obec byla osvobozena 4. května 1945.

V roce 1946 byl zaveden místní rozhlas, byly opraveny mosty a komunikace. Od roku 1948 je zde v provozu lisovna a smaltovna, jejímž zřizovatelem byl Okresní průmyslový podnik v Gottwaldově. Funguje zde i knihovna, kulturní zařízení, v provozu je tělocvična a sportovní hřiště. V obci byl také vybudován veřejný vodovod a kanalizace.

Jednotné zemědělské družstvo bylo v Želechovicích založeno v roce 1953. V roce 1961 se sloučilo s JZD Lípa, Lužkovice a Příluky v jedno družstvo s názvem JZD Podřevnicko. Sídlo mělo v Želechovicích. Od roku 1976 změnilo název na JZD Podřevnicko Gottwaldov-Želechovice nad Dřevnicí. Od roku1992 zde místo něho působí zemědělské a lesní družstvo Agrico. (chybí zde období sloučení JZD se Slušovicemi-poznámka opisovatele)

Jedna část Želechovic náležela pod patrimoniální správu panství zlínského, druhá část pod správu panství vizovického. Po správních reformách byly zařazeny v roce 1850 do soudního okresu Vizovice. Od roku 1923 až do roku 1949 pak patřily do soudního okresu Zlín. Pokud jde o politickou správu, náležely v letech 1850-1855 k Okresnímu hejtmanství Uherský Brod, v letech 1855-1868 k politickému okresu Vizovice, v letech 1868-1935 k politickému okresu  Holešov a od roku 1935 k politickému okresu Zlín. Od roku 1949 se staly součástí okresu Gottwaldov, od roku 1990 pak opět okresu Zlín.

V roce 1945 se vytvořil v Želechovicích národní výbor, který řídil obecní záležitosti. Od 1.6.1960 se k Želechovicím  pod společný národní výbor přičlenily obce Lípa a Lužkovice a v roce 1976 byly všechny tři obce integrovány ke Gottwaldovu jako jeho městské části.

Škola v Želechovicích se podle historika Václava Peřinky připomíná již v roce 1656. Děkanská matrika z roku 1672 uvádí požitky rektora školy od želechovských farníků-čtyři kopy žita a čtyři kopy ovsa. Školní budovu založila olomoucká konzistoř v roce 1762 zároveň s farní expoziturou. Tato farní škola byla jednotřídní. V letech 1867 - 68 byla postavena nová školní budova – jednopatrová - a škola byla postupně rozšiřována o další třídy - v roce 1897 na čtyřtřídní. V letech 1868 -1895 působil na zdejší škole Jan Halda, jeden z majitelů papírny a zakladatel místní školní kroniky. V roce 1897 bylo přistavěno ke škole druhé patro, ale i tak škola pro velký počet žáků brzy nevyhovovala. Muselo se učit v nouzových učebnách. Zdejší školní obvod zahrnoval Želechovice, Lípu, Lužkovice, Klečůvku a Jaroslavické paseky. Později děti z Lípy přešly do vlastní školy. Navíc v době po I. Světové válce vyvstávala stále naléhavější potřeba zřídit v obci měšťanku. Nová měšťanská škola v Želechovicích však byla vybudována až po II. Světové válce. Slavnostně byla otevřena 16.10.1949. Dnes slouží jako základní škola pro děti ze Želechovic a okolních obcí, kde škola není. V obci působila i lidová hospodářská škola. Od roku 1951 je zde mateřská škola s celodenním provozem.

Farní kostel sv. Petra a Pavla zřejmě stojí na místě starého středověkého kostela, jak o tom svědčí některé dochované stavební prvky. V roce 1737 byl renovován. Vzhledem několika úpravám a přestavbám nelze dnes mluvit o žádné slohové čistotě. V 16. století byla fara obsazena nekatolíky a kolem roku 1620 zanikla. V následujících letech pak farnost patřila střídavě k Vizovicím a ke Zlínu. Od roku 1756 zde působila expozitura a v roku 1785 byla ustavena lokalie, která byla teprve v roce 1843 povýšena na faru.

Želechovice mají v obecní pečeti kostel. Kolem obrazce je po obvodu kruhu nápis

 „ POCTIWA OBEC ŽELICHOWSK“.

Matrika pro obec byla vedena od roku 1750. V roce 1976 byla převedena pod tehdejší Gottwaldov. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1758.

Zpracovala: Karla Dostálová

Použitá literatura:

Čižmář, j.: Dějiny a paměti města Vizovic, Brno 1933.

Janásek, J.: Staré papírny na Podřevnicku, Podřevnicko III, č. 1-2, 1969.

-                     Želechovice, Zlín č.1, 2.ledna 1940.

-                     Podřevnicko II, č. 2 1968, str85.

-                     100 let školy v Želechovicích, Želechovice 1968.

Žíla. J.: Pečeti obcí na Podřevnicku, Podřevnicko III, č.2 1967.

Žíla. J.: vceňovací operát 1844-SABr-Vla-3105.

Z minulosti Želechovic n./Dř., 40 let práce JZD Podřevnicko (Gottwaldov-Želechovice, 1989),str. 17-39.

Opis a úvodní doplnění provedl: František Rosík, Želechovice n./Dř., červenec 2004

Přečetli jste velmi stručné dějiny Želechovic n./Dř.  Máme v úmyslu za pomoci Vás, různých kronik, záznamů, vzpomínek a osobních prožitků doplňovat jednotlivé historické období. Pokud máte k dispozici zajímavý současný nebo historický materiál, nebo historickou fotodokumentaci, rádi ji uveřejníme, protože to považujeme jako odkaz dalším generacím. Klademe důraz i na osobní zážitky a vzpomínky. Je mnoho zajímavých témat, které jsou současné generaci neznámé jako na příklad o legionářích za I. svět. války, poprava maďarského důstojníka v Lužkovicích, tzv. lidové soudy v roce 1945, akce“Z“, historie různých organizací apod. Také budeme vděčni za veškeré připomínky upřesňující historické události s respektováním politické a náboženské tolerance, zakládající se na historické realitě a zákonů společenského vývoje.

Do historie spadají i různé pověsti a zkazky.

Obracíme se také na mladé občany, kteří by nám pomáhali události přepsat do digitální podoby.

Děkujeme.

Zpracoval: František Rosík, Želechovice n./Dř., červenec 2004

Technicky zpracoval: Radek Knap