Byl velmi potěšen a taktéž mi několikrát odepsal do Alžírska, kde jsem v tu dobu služebně pobýval. I po návratu z Alžírska jsem od něho obdržel několik dopisů, které mám dodnes uloženy ve zvláštním svazku.

Sešel jsem se s ním jednou v Kvítkovicích, kde měl autogramiádu a na níž mně podepsal také několik svých knih. Byl vynikajícím a nedostižným spisovatelem pro mládež a dle mého názoru je jím doposud.

Byl svobodný a staral se o svou 101 letou matku. Jednou jsem ho chtěl navštívit při své služební cestě v Praze na Vinohradech kde bydlel, jenže to bylo zrovna v létě a to vždy odjížděl na svou chatu na venkov, takže jsme se minuli. Později mně dal telefon na sebe do nemocnice v Praze - Krči, kam jsem mu dvakrát telefonoval. Když jsem mu volal potřetí, abych pochválil jeho nové vydání Rychlých šípů v krásné vazbě, již se mně neozval. Zemřel a ani této krásné reedice se nedočkal. Jako památku na něj, mám aspoň několik jeho dopisů a pohlednic v mém archívu.

Jaroslav Foglar dal své dílo k dispozici své nadaci. Po jeho smrti však nastal nechutný spor o jeho dědictví ze strany jeho rodiny. Nic však nemůže snížit celoživotní dílo tohoto vůdce pražské Dvojky - nejstaršího oddílu skautů na světě!

Dosud mám na něho velmi hezké vzpomínky.

Stanislav Březík, Lužkovice, leden 2004
Zpracoval: Radek Knap